Osobní příběhy

MARTIN BARTOŠ

Narodil jsem se s vrozeným tělesným postižením způsobeným virem zarděnek, což mělo za následek deformace konců horních a dolních končetin. Většinu dětství a dospívání jsem strávil v nemocnicích a zdravotnických zařízení

Do 18 let jsem prodělal 34 ortopedických a jednu onkologickou operaci. Navzdory tomu se mi ve škole dařilo. Bylo mi nabídnuto studijní místo na F.D. Rooseveltova obchodní akademie v Brně při Středisku pro tělesně postiženou mládež Kociánka. Po absolvování střední školy jsem se stal zaměstnancem střediska. Při zaměstnání na plný úvazek jsem získal magisterský titul v oboru speciální pedagogika somatopedie (tělesné postižení) a psychopatie (mentální postižení).

Od malička jsem byl velmi aktivní dítě, a i přes svůj handicap jsem to chtěl v nějakém sportu dosáhnout na reprezentační úroveň. Ve Sportovním klubu Kociánka jsem měl možnost vyzkoušet několik sportů. Nejvíce mě však oslovila střelba z kladkového luku.

Tomuto sportu jsem věnoval veškerý svůj volný čas a dřina při tréninku se brzy začala vyplácet. Stal jsem se mistrem České republiky a po druhém místě na mistrovství světa v Itálii jsem získal zlatou medaili i na mistrovství světa v Koreji, vše v soutěži družstev. I přes tento nemalý úspěch jsem musel ze zdravotních důvodů ukončit kariéru sportovce. Začal jsem se věnovat rodinnému životu, kde se mi neméně dařilo – postavil jsem dům, oženil se a měl dvě zdravé děti. Do roku 2021 jsem se věnoval rodině a osobnímu rozvoji. Začal jsem přednášet na soukromé vysoké škole speciální pedagogiku a vstoupil jsem do komunální politiky. Od roku 2016 jsem starostou Lovčiček, jihomoravské obce se 750 obyvateli. Jako pevný zastánce osobního rozvoje a sebevzdělávání jsem v březnu 2023 začal studovat profesionální manažerský program a následně získal titul MBA.

Do roku 2021 se mým lékařům podařilo postupně odstranit zdravotní problémy, které mě donutily ukončit sportovní kariéru. Fyzická kondice už mi bohužel nedovolila pokračovat v této cestě. Nepřipravený to vzdát jsem začal hledat jinou disciplínu.

Jelikož jsem již byl držitelem zbrojního průkazu, PARATRAP se jevil jako ideální volba. Vzhledem k mému handicapu jsem byl mezinárodní klasifikační komisí zařazen do střelecké kategorie PT1 - střelba z invalidního vozíku. 

JAROSLAV KLIMEŠ

V roce 2014 jsem měl pracovní úraz na stavbě v Německu. Přes veškerou lékařskou a následnou fyzioterapeutickou péči byla moje zranění příliš vážná a upoutala mě na invalidní vozík.

Jelikož jsem byl zvyklý na aktivní způsob života dobrovolného hasiče a myslivce, začal jsem hledat parasport, který by mě bavil. Od roku 2016 se věnuji paraatletice, převážně vrhu koulí. Brzy jsem se probojoval do české reprezentace a v roce 2022 jsem se stal halovým mistrem ČR v této disciplíně. Dařilo se mi i v osobním životě – oženil jsem se s úžasnou ženou, která plně podporuje mou sportovní kariéru. Máme syna, pro kterého chci být životním i sportovním vzorem.

Paratrap je moje druhá disciplína. V tomto poměrně mladém sportu se mi podařilo uspět na mezinárodní soutěžich. 

ROMAN TELIČKA

Narodil jsem se v Ostravě, kde jsem vychoval dvě děti a pracoval jako mechanik kolejových vozidel v Dopravních službách Ostrava. Svůj volný čas jsem věnoval sportu a dobrovolnictví v Pomocném hasičském sboru, pomáhal jsem například při velkých povodních v roce 1997. Jako nadšený motorkář jsem se věnoval různým enduro sportům, vyhrál jsem mnoho amatérských závodů. V roce 2014 jsem nezvládl řízení a narazil do zdi. Utrpěl jsem zranění páteře a zlomil jsem si předloktí a žebra.

Po probuzení z navozeného spánku jsem byl převezen k rekonvalescenci na spinální jednotku, následovala intenzivní rehabilitace v Hrabyni, kde jsem zaznamenal značný pokrok. Díky pevnému odhodlání a ochotě rehabilitačních pracovníků jsem se mohl postavit na levou nohu v pomocných tyčích. I přes tento obrovský úspěch jsem však stále upoután na invalidní vozík. 

Když se můj stav stabilizoval, začal jsem vyhledávat možnosti sportovního vyžití, zkoušel jsem různé paradisciplíny. Našel jsem se v paraatletice, zejména vhodu oštěpem.

Bohužel kvůli snížené hybnosti způsobené zraněním jsem se rozhodl tento sport opustit, i když jsem dosahoval slušných výsledků. Před pár lety jsem se stal členem Czech Paratrap teamu.